V 70. letech 20. století provedl neurochirurg Robert White experiment, který dodnes vyvolává kontroverze. Transplantoval hlavu opice na tělo jiného jedince. Zvíře sice přežilo krátkou dobu, ale nemohlo hýbat tělem kvůli nepřipojené míše. O dekády dříve, v roce 1928, představil Sergej Bryukhonenko v SSSR tzv. autojektor – přístroj udržující při životě useknutou psí hlavu. Diváci viděli, jak hlava reaguje na světlo a zvuk, což vyvolalo otázky o hranicích vědy.
Pitva vlastní ženy a další šílené sebeexperimenty
Lékař Stubbins Ffirth se v 19. století domníval, že žlutá zimnice není nakažlivá. Aby to dokázal, vstříkl si do žil zvratky nakažených pacientů a dokonce je i pil. Neprojevil příznaky, ale později se zjistilo, že nemoc se šíří krví, nikoliv slinami. Ještě děsivější je případ Karla Petera Hennyho, který v roce 1930 pitval vlastní manželku, aby prokázal, že zemřela na embolii. Soud ho sice zprostil viny, ale experiment zůstává morbidní kuriozitou.
Projekt MKUltra: LSD, hypnóza a kontrola mysli
V 50. a 60. letech financovala CIA utajovaný program MKUltra. Jeho cílem bylo vyvinout metody pro manipulaci lidského vědomí. Vědci testovali LSD na nevědomých obětech, kombinovali drogy s hypnózou nebo mučili pacienty elektrošoky. Projekt, který vyšel najevo až v 70. letech, vedl k doživotním traumatům účastníků a dodnes slouží jako symbol temné stránky vládních experimentů.
Slon na tripu: Tragédie, která otřásla veřejností
V roce 1962 vědci z Oklahoma City vstříkli slonu jménem Tusko obří dávku LSD (3000× vyšší než lidská). Chtěli zjistit, zda droga vyvolá u zvířete agresi. Místo toho Tusko zemřel na otok mozku po dvou hodinách křečí. Experiment odstartoval debaty o testování psychotropních látek na zvířatech a stal se synonymem nesmyslné krutosti.
Pavlovovi sirotci: Když věda potlačila lidskost
Ivan Pavlov, otec podmíněných reflexů, prováděl v 20. letech i temnější pokusy. Aby studoval vliv stresu na psychiku, vystavoval sirotky extrémním situacím – například je nechal hladovět nebo je děsil falešnými požáry. Děti trpěly úzkostmi a poruchami spánku, což vědec popsal jako „vyvolání neuróz“. Tyto praktiky později kritizovala i sovětská vláda.
Když svět naruby není iluze: Experiment s invertovanými brýlemi
V 50. letech nosili dobrovolníci na Princeton University brýle, které převracely obraz vzhůru nohama. Po několika dnech si mozek většiny lidí zvykl a viděl svět „normálně“. Když brýle sundali, trvalo opět několik dní, než se zrak vrátil k původnímu nastavení. I když šlo o průlom ve studiu neuroplasticity, samotná představa chození s invertovaným viděním působí jako scéna z absurdního filmu.
Sovětské zombie psy a hranice mezi životem a smrtí
Ve 40. letech vytvořil ruský vědec Alexej Alexejev „zombie psy“ tím, že je zbavil krve a nahradil ji umělým roztokem. Zvířata na 2–3 hodiny upadla do stavu klinické smrti, poté je „oživil“ transfuzí. Jeden pes dokonce přežil i šestou takovou proceduru. Experimenty posunuly poznání v resuscitaci, ale jejich brutalita zůstává varovným příkladem ceny pokroku.